Obec

Osada Michalovice patřila k okresu Ledeč nad Sázavou. Osídlení okresu Ledeč lze datovat daleko do historie. Řeka Sázava byla v předhistorických dobách daleko hlubší a dravější a jen pomalu se usazovala do svého dnešního koryta. O tom, že zde od pradávna žili lidé, svědčí nálezy kamenných seker, pazourků a žárových hrobů. Častější zprávy o této krajině se začínají datovat od 12. století. První písemná zmíňka o vesnici pochází z roku 1352. Příčinou zalidnění této oblasti a obhospodařování zdejší půdy bylo zřejmě rozdání půdy účastníkům válečných výprav za jejich zásluhy. Získali v zajatcích lacinou pracovní sílu. Vznikají tak první zemanské dvorce a u nich osady. Tak vznikla pravděpodobně i vesnička Michalovice. Ve 13. století do 15. století vznikl v Ledči gotický hrad a kostel. Ve starých zápisech se dovídáme, že v té době našla svatá inkvizice u sedláka Václava Pospíšila v Michalovicích kacířské knihy, za což Václav Pospíšil byl odsouzen na rok nucených prací na zámku do Ledče. Každý odsouzený byl ke kolečku připoután řetězem, aby nemohl utéct. Odpoután byl jedině na noc. Karel V. Rais ve své knize Zapadlí vlastenci popisuje české vlastenectví. Nacházíme ho i v Michalovicích. Ve 30. letech František Pospíšil z Michalovic byl režisérem ochotnického spolku v Petrovicích. Sedlák Josef Pecha byl v té době starostou Michalovic a Vickovic. (tyto dvě obce byly sloučeny) A ten chodil s Františkem Pospíšilem 3x týdně na divadelní zkoušky do Petrovic jako nápověda. Jaké to byly v zimě cesty, kdy nebyly udržovány silnice lze si snadno domyslet.

Dominantou obce je více jak 300 let stará zvonice, krytá šindelem, kde bývaly tři zvony. Opodál malý kostelík, který byl prý původně kostelem husitským. Dnes zvaný kostel Sv. Matěje je zapsán jako nemovitá kulturní památka a je památkově chráněn. Vznik kostela spadá do poslední třetiny 13. století. Okénka románského charakteru sice naznačují ještě starší původ, na druhou stranu románské znaky u drobných okenních otvorů dlouho přežívaly nebo vznikly novodobou adaptací původních ostění. Portál na západní straně může být dodatečný, patrně pozdně gotický (zřejmě nahradil původní vstup do kostela). Zvonice může pocházet z předbarokní doby. Kostel, zpustlý za třicetileté války, byl v druhé polovině 17. století opraven. Opravy zvonice a střechy kostela proběhly dále v roce 1762. Podle zprávy z roku 1787 z kostela zbývaly pouze skrovné pozůstatky, následně měl být opět stavebně upraven (stlačený vítězný oblouk, okna na jihu presbytáře a lodi i západní kruchta, později podepřená sloupky). Zřejmě někdy v 19. století přibyla předsíň před západním vstupem. Vaznicové krovy a západní štít kostela pocházejí z důkladné opravy z roku 1925, při které byl kostel znovu vysvěcen. 

Obcí pramení Michalovický potok.

Při hranici okresu čáslavského 18 km jihovýchodně od Hory Kutné rozprostírá se veliký rybník Zbožňov v nadmořské výšce 399 m n. Jižně od rybníka na samých hranicích zmíněného okresu leží osada Senetín. Obtéká ji potok „Oltáka“, kterýž nese své vody za hranice okresu do potoka Janského. V rybníku zbožovském pěstuje se racionálně rybářství.

Tam kde je nyní živnost č. 1, tam stával za starodávna dvůr, jehož první majitelé nejsou známy. Byl to statek zemanský a náležel s Újezdcem různým pánům. Mezi těmi uvádí se počátkem 15. století rod janovský ze Suchotlesk a z Janovic. (Suchotlesky v té době stály poblíž dnešních Hološín.) Syn Petra Janovského Bohuslav ze Suchotlesk prodal statky své po otci blahé paměti zděděné Slavatovi z Chlumu a Košumberku a mezi zbožím tím byl i Senetín, vesnice, dvůr poplužní a rybník Zbožňov. Slavatové vyprodali se z této krajiny a tu připadly v 16. -tém století statky tyto Jáchymu z Kalenic, tehdejšímu pánu na Zruči a Zbraslavicích. Páni z Kalenic nedrželi statky dlouho, neboť již ke konci téhož 16tého věku je prodali. Totiž Petrovice s poplužním dvorem ves Újezdec a ves Senetín Petru Novohradskému z Kolovrat, kterýž v roce 1596 zemřel a statky jeho Senetín a Újezdec přešly v držení Václava Březského z Ploskovic, který je prodal za 5000 kop grošů Heraltovi Lipštejnskému z Ploskovic. Roku 1724 koupila zboží janovické, tedy i Senetín, obec kutnohorská a jí náleží zboží toto až dosud. Osudy Senetína jsou spojeny s osudem Janoviček. Senetín náležel školou do Petrovic, poštou a četnickou stanicí do Janovic a zdravotním obvodem do Zbraslavic, kamž ročně přispíval 19 korun a 19 haléřů. 

Obec Senetín obdržela jméno dle jedněch od zakladatele Senety, dle jiných od rozsáhlých lučin, na nichž bývalo hojně sena. A luk těch ještě dnes je převaha, a proto odvození jména Senetín zdá se dle této pověsti od „sena“ pravděpodobnější. Původně měla osada jen 5 čísel. Nejstarší rodina zde je Choltova. 

Při silnici paběnicko-ledečské 18 km poněkud jihovýchodně Hory Kutné rozprostírá se obec Újezdec (Oujezdec). Leží 405 m. n. m. mezi Paběnicemi a Petrovicemi. Původ a jméno této obce jest prastarý a právnický. Újezd čili Oujezd slul starým Čechům jistý okrsek, kterýž zahrnoval všecky druhy půdy k většímu hospodářství potřebné a náležité, jako: role, luka, pastviny, lesy, vody tekuté i stojaté. Vyměřil se na tolik, kolik se na koni za jeden den ujelo. Tyto újezdy staly se základem samostatné pravomoci, základem pozdějších panství. Kdo je obdržel od knížete, rozděloval je zase mezi osadníky a sice tak, co se za den jedním spřežením vol ujezditi dalo. Tak povstala jména mnohých obcí Újezd, Újezdec čili Oujezd, Oujezdec. Takové zařízení dálo se asi ve 12. století v míře hojné. A týmž způsobem asi povstal také náš Újezdec. Nejvyšší vrch jest severně od obce 418 m. n. m. a nazývá se „Kopanina“. Západní části Újezdce dotýká se potok Paběnický, který sem přichází od Plhova jako výtok rybníka. Na návsi stojí kaplička z roku 1861 nákladem obce ke cti sv. Anny založená.

O založení obce se nic určitého neví. Domnívá se, že založena byla na sklonku 11. století nebo na počátku 12. století jistým Petrem. Pověst totiž vypráví, že do zdejší krajiny přišli 3 bratři: Jan, Petr a Čáslav, z nichž každý osadu založil a táž pak po zakladateli jméno obdržela. Tak po Janu Janovice, po Petru Petrovice a po Čáslavu Čáslav. Petrovice jsou nejzazší osadou okresu v této části, neboť hraničí již s obcemi ledečského a čáslavského území. Mají 66 domů a 385 obyvatel. Nejstarší rodina v Petrovicích I. je rodina Bartůňkova od roku 1672 a rodina Samkova od roku 1680.

V druhé polovině 17. století bylo zboží petrovické v držení Jindřicha Hangvice z Biskupic. Po něm vlastnil Petrovice Heřman Ladislav hrobnický z Hrobnic. Ten je v roce 1655 prodal Eleonoře Hrobnické z Hrobnic, paní Marie nedržela Petrovice dlouho a prodala Petrovice s příslušenstvím Litmírovi Vydunovi z Obytek c.k. radovi a soudci zemskému. Poslední držitel petrovických statků z rodiny Obyteckých byl Josef Arnošt Vyduna Obytecký, který je prodal sám. Obec Kutnohorská koupila roku 1724 od hraběte Thurheimu statek janovičky a ke statku tomu připojila vesnice a dvory – Štipoklasy, Vilémov a Lomec. Nabyla tedy kupní smlouvou také Petrovice , které se zbožím Janovickým spojeny byly. Od té doby Petrovice sdílely osudy panství Červenojanovického. Petrovice prý daly i jméno slavné rodině vladyků z Petrovice. 

Roku 1819 byla Petrovicím povolena škola jednotřídní, která byla vystavěna v roce 1829, od roku 1875 byla škola rozšířena na dvoutřídku a v roce 1881 bylo přistavěno první poschodí. Bohužel v roce 1977 byla škola pro nízký počet žáků uzavřena.

Na návsi petrovické jsou dva neveliké rybníky, ve kterých byl zaveden chov ryb. Prvý se nazývá „Dolejší“, druhý „Pivovarský“. Do tohoto rybníka vtéká potůček ,,Slepička“. Dle nich obec rozdělena jest na dvě části; jedna nazývá se „Malá Strana“, druhá „ve Dvoře“; tam asi za dávných let stával pivovar a dvůr. Na straně jihovýchodní stávala ves Lhota, kde byl i hrad a na jihozápadní ves Krupčina či Krupšina a Malá a Velká Spálená. Všechny čtyři osady zanikly. V obvodu obce teče potok zvaný "Oltářka", který odnáší svou vodu k potoku Jánskému. Jiný potok je Krupčinský a teče do rybníku "Luňák". Malý potok "Slepička" pramení blíže vsi z malé studánky a nese svou vodu do rybníka "Pivovarského".

Založení kostela Petrovického nese se do druhé poloviny 13., nejpozději do druhé poloviny 14. století. Zasvěcen byl sv. Václavu. Kolem kostela býval hřbitov, který byl zrušen roku 1871. Starý kostel byl nahrazen novým, jehož základní kámen byl položen 31. 5. 1891 a byl otevřen 28. 9. 1892. Svému účelu slouží dodnes.

Poblíž bývalé školy, kde lid říkával na „Malé straně“, vystavěna jest roku 1875-6 nákladem Gustava Haertla, občana petrovického, kaple zasvěcená sv. Janu z Nepomuku. Vnitřek kaple jest vyplněn velkou sochou sv. Jana Nepomuckého.

V roce 1885 se obecní zastupitelstvo usneslo, že bude založen sbor dobrovolných hasičů. První valné hromada se konala 6. 1. 1886. Velitelem byl tehdy zvolen Josef Tvaroha. Do obce patří též honební společnost, založená roku 1890. Málo kdo ví, že v obci od roku 1925 působil též ochotnický kroužek a od roku 1956 zde fungovalo dokonce kino. 

Dalším důležitým mezníkem byla rekonstrukce místního hostince v roce 1974 a dokončení kulturního domu v roce 1979. V roce 1990 byl Pivovarský rybník tzv. ,,hořejšák" přebudován na požární nádrž, využitelnou jako koupaliště. V dalších letech se pak buduje telefonní síť, vodovod a nakonec i rozvádí plyn a splašková kanalizace a ČOV